Pillow talk #5 - 13. komnata - úzkosti jak s nimi bojovat

Ahoj a krásné odpoledne vám všem,

dnes k vám přicházím s novým hodně dlouhým, upřímným a otevřeným videem, nad kterým jsem poměrně dlouho přemýšlela, zda ho pustit ven. Doufám ale, že ho přijmete kladně a že vám dodá sebedůvěru a ujištění, že se vším se dá bojovat a i nad tím největším problémem se dá zvítězit :).


↓↓↓↓↓↓↓↓  KLIK PRO POPIS PRODUKTŮ A DALŠÍ INFO ↓↓↓↓↓↓↓↓


svetřik: Gate

Negativita, okolí, pozitivní život: https://www.youtube.com/watch?v=49WTJxTXHK0
Jak si udržet dobrou náladu: https://www.youtube.com/watch?v=1lf89sBVk4E
Jak získat zdravé sebevědomí: https://www.youtube.com/watch?v=QPPhRmFZzzU
Sleduj náš vlogovací kanál: https://www.youtube.com/user/miraslife
eshop: štětce Petralovelyhair, clip in vlasy http://www.lovelyhair.cz
Petra Vančurová, P.O.BOX 212, Jindřichův Hradec 37701

41 komentářů:

  1. Ahoj Petruš,
    tvůj blog je dalo by se říci jediný, který sleduju a u kterého jsem zůstala, všechny ostatní mě po čase přestaly bavit. A to pozor i přes to, že kosmetika neni nic, co by mě zajímalo. Maluji se skoro pořád stejně. To co mě zajímá a kvůli čemu se sem vracím, jsi ty, tvoje osobnost, názory. Tohle video natočit muselo chtít dost odvahy, už proto, že je mi jasný, jak to asi bude vnímat tvoje blízké okolí, výčitky, že ze sebe člověk dělá chudinku no zkrátka vyvolávání pocitů viny, tak jak už to naše rodina většinou umí nejlépe. Asi souhlasím naprosto se vším, co ve videu padlo. Rodiče jsou taky prostě jenom lidi a když je chceme opravdu pochopit a vědět proč se chovají, tak jak se chovají, jistěme si co nejvíce o jejich rodičích najednou vše zapadá a je lehčí jim odpustit to, co nevědomky způsobili. K tomu všemu je opravdu důležité se osamostatnit, to neznamená se jen odstěhovat, ale nebýt na nich ničím závislí (hlavně peníze svazují). Pak teprve se totiž člověk může pomalu začít dostávat k sobě a třídit to, co jsem převzala a neni moje a vlastně to nechci a naopak z temných zapomenutých koutů vytáhnout něco čistě mého, co ta bylo odhozeno, protože se to ostatním nelíbilo. Moc dobře to znám, trpěla jsem silnými migrénami, když se člověk zajímá o migrény z psychosomatického hlediska, dojde k tomu, že to postihuje lidi na které jsou kladeny nějaké nároky a může si je klást i on sám, dosáhnout dokonalosti. Už mě tolik netrápí, jen v situacích kdy si uvědomuji, že ty nároky tam jsou (zkoušky atd), ale co se změnilo, ted jsou to čistě mé nároky, už mi mé migrény nezpůsobuje mé okolí, a proto mě již navštíví jen výjimečně. Co se týče našich snů, měli bychom si je chránit až do krve a neukazovat je nikomu o kom víme, že by nám na ně mohl sáhnout, zkazit nám jednoduše radost. Mě se osvědčilo mít proto jen jednu hodně blízkou osobu u které vím na 100% že mi v tomto nikdy neublíží, ví jak moc jsem citlivá a i když nesouhlasí, podá mi to tak aby mě to nezranilo. Každý bysme měl mít takovou osobu, protože být zase se vším sám i se svými sny, je neskutečně těžké. Ta část o společnosti byla taky výstižná, ani úzkosti v nás pěstuje společnost a okolí, my sami bychom nic takového v sobě nevypěstovali, svou důvěru v sebe ztrácíme díky špatným zkušenostem s okolím a tomu, že věříme víc tomu co o nás kdo říká než sami sobě. No jednoduše jedno z nejlepších videí,co jsi natočila. Měj se fajn a nenech si brát své sny hejterama.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Peti, tvoje video mi hrozně pomohlo, jelikož jsem teďkon ve velkém stresu, (zkouškový)a také se u mě projevují příznaky jako brnění rukou, divný pocit po tělě atak. Dneska to je třetím dnem, tak jsem si zašla k doktorce, která mě odkazala na neurologii a příští týden jdu na magnetickou rezonanci. Hned se mi do hlavy samozřejmě dostaly ty nejčernější myšlenky na nejhorší nemoce, a že to nezvladnu, ale po shlednutí tvého vida, kdy se mé příznaky shodují s příznaky úzkosti budu doufat, že přičina je pouze stres. Hlavní je umět vypnout a nemyslet na všechny stresující události, tak na to se ted zaměřím a doufám, že to pomůže, že příčina mého stavu nebude ve fyzické chorobě ale psychické. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Peti, děkuju mockrát za přínosné video o takto citlivém tématu. Jsi opravdu úžasná :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Petro, myslím že hateři si akorát tak přečtou titulek a pak negativně komentujou něco co ani pořádně nečetli nebo neviděli. Mně se video líbilo. Moje zkušenost je taková, že během tří let ve vztahu který nefungoval, jsem měla velké gastro potíže, vyčerpání organismu atd, teď mám tři roky skvělého přítele a díky tomu mi odezněly všechny zdravotní potíže, nejsem nemocná ani unavená, teda samozřejmě nejsou všechny dny růžové, ale cítím se fajn. Ráda sleduju tvůj blog, držím palce :)

    OdpovědětVymazat
  5. Těžko se dnes nrzapojit... I já trpím úzkostí, jako každý člověk, ale nemyslela jsem si, že jsem na tom nějak zle. Až po narození dcery... Ten největší stres a úzkostě jsem prožívala celý rok. Stačilo málo (cokoliv) a hned jsem pociťovala strach, obavy... O vše a všechny. Byla jsem přecitlivělá a vůbec jsem se nepoznávala. Až teď, když je už dcerka větší je mi líp a jsem to zase já. A mám pravdu. Všechno má člověk v hlavě a vlastně stresuje sám sebe a nechává se stresovat. Já jsem zas školu nijak neřešila. Jako pár infarktových okamžiků bylo, ale zkoušku si zopákneš a je to. Špatnou známku si opravíš, ale v životě(víš, jak to myslím) nic jen tak neopravíš a nezopakuješ... Díky za toto video!!!! Mám tě moc ráda a jsem ráda, že děláš, co děláš a že jsi!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Usmev ti pomaha v tezkych chvilich, se uplne nezblaznit a pomaha mnohdy i nam sledujicim, takze dik a jen tak dal..

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Petruš, moc ráda Tě sleduji. Vždy když jdu domů z práce už myslím na to, až si doma uvařím kávu, dám si k ní něco sladkého udělám si pohodičku a mrknu na Tvé příspěvky...a to je můj relax a živutabudič. Jsi taková má malá závislost v dobrém slova smyslu. Fandím Ti, ty mi dodáváš neskutečnou pohodu na duši...pa pa ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Po shlédnutí konstatuji: "svatá pravda" a "jsi super holka" (žádné dlouhé komentáře netřeba), Lucie

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Peti, tiez som v poslednej dobe priserne vystresovana. Zacinam v novej praci v zahranici o mesiac a strasne sa bojim ze nezvladnem dost rec alebo pracu a bude to hrozne zlyhanie. Som typ co sa stale boji a bol nauceny sa bat. Bojim sa ze zostanem sama a nikto ma nebude mat rad a nebudem si moct zalozit rodinu ako som vzdy chcela. Hrozne mi pomohlo sa odstahovat ale stale pretrvavaju dalsie problemy, ktore sa vyriesia az casom. Obcas sice nemozem spat a stale placem ale inak nemam nic fyzicke. K tomu spanku - ked nemozte zaspat hovorte si: zajtra bude lepsie, tolko veci rano vyzera lepsie ako v noci a najlepsie co mozete pre akykolvek problem urobit je ze si pospite a rano ho poriesite s cistou hlavou. A takisto si vzdy povedzte najhorsi scenar a najdite k nemu riesenie - ale nie v noci prosim vas :)

    OdpovědětVymazat
  10. To bylo ale hezky a povedeny video!:-*

    OdpovědětVymazat
  11. Péťo,
    video se Ti povedlo, hrozně moc obdivuji Tvoji odvahu o tomto mluvit před tolika tisícemi čtenáři a sledovateli, které máš. Video mi opět pomohlo o kus blíž Tě poznat, a zároveň si uvědomit, že sice zažívám pocity úzkosti ze své fobie z vody a velkých vodních prostor (tudíž neumím plavat, ani ve svých 23 letech :D), ale že jsou na tom lidé hůř a že je potřeba se k některým stavům té úzkosti postavit. Doufám, a pevně věřím, že Tě stavy úzkosti budou potkávat co nejméně (myslím, že když máš po boku Míru, a Blair, že Ti musí být alespoň o chlup líp), a že nám budeš dál rozdávat dobrou náladu, skvělé rady a tipy ohledně kosmetiky a módy, a budeš šťastná. Protože šťastní lidé jsou i spokojení! Doufám, že se můžu těšit na nějaký vlog z nově vybavené natáčecí půdy, abych se mohla inspirovat v předělávání domu! :) Mám Tě moc ráda!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si zažila hodně a to, že je dobrý mít to komu říct, vím sama. O potížích s rodinou vím svoje.
      Já jsem to měla tak, že babička nebyla spokojená se svými dětmi. Jednoho ze svých synů (mého biologického otce) dostala do potíží a protože věděla, že svého záměru by s jednovaječnými dvojčaty (dívkami) nedosáhla, tak jedno dala do děcáku, kde se ho později ujala rodina z Českých Budějovic a jedno si nechala svěřit do výlučné osobní péče. Nechtěla děvče, které jednou vyroste, chtěla živou panenku.
      Odpor k živé panence měl vliv v mém lolitkovském období, kdy potkat mně ve sweet stylu bylo nemožné. To už byla doba, kdy požadavky babičky byly v rozporu s adoptivní rodinou, která mi do budoucna ukázala, že jednou možností je cesta kompromisu. V nejhorších dobách mi pomáhaly i naše tři kočky, hlavně Micka, v jejich přítomnosti člověk načisto zapomene, že ho něco štve. Také jsem našla únik v hudbě, co jsem nemohla nikomu hned říct nebo jsem věděla, že by tomu nevěřili, jsem přenesla do textu písně, který později oživili vynikající autoři hudby, kteří to z textu vycítili.
      Kvůli lepšímu poznání sebe sama jsem začala s bojovým uměním. To pro mně není jen o tom, že člověk si může pomoct už jen tím, že se umí bránit, ale i o tom že zná své možnosti a líp se ovládá.
      V praktickém životě to mám tak, že si umím říct dost a něco se situací začít dělat, i kdybych měla od základů překopat svůj dosavadní život. Zatím poslední takovou změnou bylo to, že jsem na vysokoškolských kolejích našla ideální podmínky, který v bytě, kde přežíval duch babičky, prostě nebyly. Takže jsem se sice spoléhala na své zkušenosti, ale po čase jsem si vytříbila dosavadní vztahy a zůstaly pouze ty, které mi něco dávají. A také hned na prvních kolejích mně mile překvapilo setkávání s jednou naší bývalou zpěvačkou, která mi kromě jiného byla vzorem v nejhorším období na druhém stupni, v obdobné podobě zažila totéž co já. Také jí chvíli nevěřili, že je to tak jak říká.
      MC.

      Vymazat
    2. MC, ja to nechapu...Lucie

      Vymazat
  12. Krásný večer Péťo, jelikož mám asi velmi podobné rodinné zkušenosti, přesně vím,co jsi cítila a jak to bylo těžké. Tímto Ti děkuji, za pro mě opravdu přínosné video, kdybych Tě měla vedle sebe, obejmu Tě a poděkuji..Mě osobně také pomohlo stěhování, útěky do ciziny, než jsem pochopila přesně to, co říkáš..každý si ty svoje pocity můžeme zpracovat a dát si tam jen hezké myšlenky, ale je to delší cesta. Mně k tomu i neskutečně pomohla regresní terapie, kdy jsem prakticky ze dne na den přestala komunikovat s matkou, jelikož jsem zažívala to co Ty. To je tip, pro ty, kteří ještě s tím neumějí pracovat..Úžasné jsou knížky o Zákonu přitažlivosti, které určitě znáš:). Jinak konec psaní, klidně si to přečti a smaž. Píši to hlavně pro Tebe. Jsi opravdu strašně fajn člověk, škoda, že Tě nemám blíže, daly bychom kafčo:) Tvůj blog sleduji opravdu málo,není moc čas:), ale pokud si ho udělám, vždy mě potěšíš optimismem. Více takových. Přeji Ti jen to nejlepší, máš tu svou spřízněnou duši v Mírovi a já Ti držím moc palce, aby Tě tento svět netrápil. Jsi hodný člověk. Děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  13. Na tohle video jsem se moc těšila, mám ráda tvé názory, i když s nimi třeba nemusím souhlasit, ráda na to koukám z druhé strany a považuju se za dost tolerantního člověka. Jdu si poznamenávat své postřehy mezitím, co pojede video, občas se i trošku "svěřím", tak to na konci může působit chaoticky :).
    Přiznám se, že ve svých 22 letech bydlím stále s mamkou, ale ne z důvodu, že bych se nemohla osamostatnit, ale protože máme s mamkou velmi přátelský vztah, vlastně by se dalo říct že je jedna z mála mých opravdu dobrých kamarádek/kamarádů, soukromí máme obě a nemám důvod se odstěhovat. Pohled na svět má velice zdravý a rozumný a ve všem mě vždycky podporovala, ať to byl sebe-prdlejší nápad nebo koníček. Psychický stav se odráží na tom fyzickém, to máš naprostou pravdu. Já byla hodně nemocná za školy, kdy na mě byl pořád vyvíjen tlak ve formě termínů na odevzdávání zpráv a projektů, navíc jsem byla pár učiteli diskriminovaná jako jediná holka ve třídě, hodně mě podceňovali, dělali ze mě blbce a ponižovali mě. Mám docela dost problém s vystupováním, stát před tabulí nebo něco číst před třídou je pro mě ohromně svazující a stresující a na střední se to díky těm pár učitelům akorát umocnilo. Naštěstí jsem věděla, že je to klukům šumák a to mě do jisté míry hodně uklidnilo, ale stejně tak málo stačilo a já měla i problém zajít do obchodu (a to jsem věděla, že se jedná o naprosto iracionální a neopodstatněný strach, říkala jsem si to nesčetněkrát, ale stejně to moc nepomohlo). Po maturitě jsem si uvědomila že vůbec nemá cenu řešit, co si o mě myslí ostatní a to mě neuvěřitelně osvobodilo, dost mi pomohli i kluci, kteří byli moc tolerantní a hodní, všechno brali s humorem.
    K tomu tvému zkolabování, mamce se stalo něco podobného (ne tak vážného), také ji bylo kolem 27/28, jakási panická ataka, vyčerpání, nátlak od táty, její mámy, v práci a tak nějak všechno dohromady. Nedávno se stalo něco podobného i babičce (68), vysávala a najednou nevěděla co se děje, rok zpět zemřel děda, strýc (její syn) měl ohromné problémy doma i v práci a babička to v sobě dusila tak dlouho, dokud to celé neexplodovalo. Ne nadarmo se říká, že maminky trpí na syny.
    Hlavní je se nebát si nechat pomoct, může za tím být cokoliv. Ono se říká, že antidepresiva moc nepomohou, jako prvotní nakopnutí ano, ale nejlepší je, když se z toho člověk nakonec vylíže sám.
    Mě tohle dnešní rychlé tempo a požadavky na nás nebaví, jedu si svým vlastním tempem, rozhodně nejsem proti, když si chce člověk odpočinout, zpomalit, vydechnout a hlavně myslí na sebe, nevím proč je to dneska tak odsuzované, tuhle se řešilo u nějaké "slavné" youtuberky na facebooku, že je to katastrofa, když ten koníček - točení videí, dělá pro sebe, co je na tom špatného? Kdyby to ta dívčina nedělala i pro sebe a nebavilo ji to, tak ta tvorba taky nemusí stát za nic. Každý tvůrce by si měl uvědomit, že ta tvorba stojí hlavně na něm a nic těm lidem, kteří ho sledují nedluží a nemusí se jim za každou cenu zavděčit, takhle to vidím já, ty můžeš mít názor jiný :).
    Moc pěkné video Peti, věřím že to velké skupině lidí pomůže a promiň, že jsem se ti tu takhle vypsala :D.
    Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  14. Krásný video,klidně bych si ho pustila ještě jednou někdy.Mám jen připomínku k tomu konci,jak věříš,že se dá všeho dosáhnout,když člověk zamaká a že to není o štěstí,tak mi to přijde jako blbost,protože kolik lidí chce být třeba hoolywoodskou hvězdou,ale nestane se,protože na to prostě nemaj,nebo kolik superstárů dalo do zpěvu co mohlo,ale prostě nemaj talent.Je to určitě o štěstí atd.Každej,už má rozdaný nějaký karty a s tím,už nic neudělaj.I kdyby udělali proto vše,tak toho nedosáhnou.Viz superstár a hvězdná pěchota..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne, takze bychom meli hrat s tema kartama, co mame rozdany a dosahnout uspechu tam, kde muzeme:) At si potom pozdeji rekneme, ze jsme zkusili co jsme mohli, udelali pro to vsechno. Ale verim, ze s pozitivni energii a touhou se da dosahnout opravdu hrozne moc!!!!

      Vymazat
  15. Léčit psychično je ale kolikrát horší, než fyzickou nemoc ... samozřejmě jak co a jak kdy ... Mám sedavé zaměstnání založené na práci s hlavou, co bych za to dala jednou začat přestat zatěžovat hlavu a vypnout a někde ve fabrice makat rukama a stát. Má práce mě sice baví, ale ti lidi kolem Vám jí akorát svým jednáním hnusí. Domu přicházím psychicky unavená, taková přehlcená. Pak člověk musí řešit své problémy, starosti a nemá na ně sílu a 100% soustředění. Přijdu si pak kolikrát jako robůtek. Abych tolik nevnímala stress a úzkost vypínám se dómu kde nejsou emoce. Jinak bych byla neustále na něco/někoho naštvaná a s vysokym tlakem. Ale pak jako bych neuměla vnímat radost, lásku, i když vím, že uvnitř je a jí mám. Momentálně jediné, co mne vede kupředu je, že jsme si koupili byteček, rekonstruujeme ho a finišujeme, takže se těším, zde si udělám svůj klid a odpočinek, abych se odpoutala od co nejvíce možných negativit světa. Prozatím je to ale všechno hektické na čas ... ale také věřím, že bude líp a že všechny problémy mají řešení a nevzdávám to, zkrátka mám pro co žít ;-) P.

    OdpovědětVymazat
  16. Na toto videjko som sa tešila, ešte dnes si ho musím pozrieť. Neprestávaj s takýmito videami, aj keď ti verím, že tie ohlasy nie vždy budú pozitívne. Veľa ľuďom to pomôže..

    keelifestyle.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  17. Milá Petro,
    jsem moc ráda, že jsi svoji zkušenost sdílela - včetně doporučení nebát se obrátit na psychoterapeuta. Myslím, že se podobné problémy týkají většiny z nás a je potřeba o tom přestat mlčet a nestydět se za to. Upřímný způsob (a zároveň velmi citlivý k druhým lidem) mi připadá jako nejlepší možná cesta.
    Ze stejných důvodů, jako jsi natočila tohle video, jsem založila svůj blog

    Psychoterapeuticky.blogspot.com

    Přeju hodně štěstí a děkuju za tvoje videa, která mi dělají radost

    Aneta

    OdpovědětVymazat
  18. Péťo, jsi skvělá ! Moc ráda Tě sleduju a mám ráda Tvoje názory a videa :) opět moc povedené video :)

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj peto, moc dekuju za tohle video, uplne vim, jak jsi se musela doma citit, mam to asi stejne, planuju jiz stehovani, ale neni to jednoduche, studuji lekarsky obor, do toho brigada, pes... neni jednoduche to zvladat. Takze uzkosti se nyni spis zhorsuji, tim spis, kdyz pred dvema dny nevysla zkouska a rodice me v prestehovani se nehodaji podporit. Vim, ze mi stehovani pomuze, ale utahnout to financne a zvladat i skolu apod. bude silene. Nastesti me podporuje pritel, bez ktereho nevim, co bych si pocala. A kdyz clovek vidi tve video, a ze takove veci nezaziva sam, tak i to pomuze. Dekuji moc ;) Drz se =) D.

    OdpovědětVymazat
  20. Krásný den Peťo, díky za Tvá slova, pod která bych se podepsala. Mám Tě ráda. Elena

    OdpovědětVymazat
  21. Mila Petko, moc dekuji za tohle video, ze jsi sla takzvane s kuzi na trh,malo lidi by bylo tak odvaznych,dekuji jsi hodny clovek a rada pomahas lidem,a za to si te vazim, jak jsi rikala i kdyby pomohlo video jednomu cloveku stalo to za to,video bylo srozumitelne a moc ti za nej dekuji me pomohlo mej se krasne a at se ti jen dari at ti kazdy den sviti slunicko:-)dekuji

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj Péťo,
    díky za video, moc mi pomohlo slyšet, že někdo prožívá to samé, nebo velice podobné co jsem prožívala i já. Prožívala není úplně ten nejlepší výraz, stejně jako popisuješ, vrací se mi klíčivé myšlenky a vzpomínky v různých vlnách až do teď. Někdy je velmi skličující, že vlastní rodina nedokáže být do života tou nejlepší- nejideálnější podporou. To podstatné sice víceméně funguje, ale chybí některé neméně důležité věci jako brát častěji věci s humorem, umět dostatečně ukonejšit, pochopit, či podpořit, zbytečně nevyšilovat apod. Někdy jakoby mezi námi byla zeď a přes ni si nelze porozumět. A je to škoda. Když jde člověk dál ke kořenům, tak se pak nemůže divit, protože moji rodiče trpí "chybami" svých rodičů. Za některé vlastně nemohou. A za tehdejší "dobu" také ne. V tom všem máš pravdu. Mohu potvrdit, že být nad věcí, starat se o sebe a odstěhovat se hodně pomohlo. Pomáhá také práce, koníčky ...i já jsem vyhledala na nějakou dobu psycholožku (v období, kdy moji rodiče prožívali přechod a úplně se s tím nepoprali a já se hroutila, se všemi příznaky které popisuješ) a vůbec toho nelituji. Jsou chvíle, kdy se prsotě černé myšlenky vrátí, a pravda je, že člověk má tendenci přehánět, zvlášť pokud se jedná o nepříjemné noční můry. Také se to vždy zhorší v období před menstruací (PMS), to jsem u sebe vysledovala a ačkoliv s tím dopředu počítám,málokdy se s tím dokážu náležitě popasovat:). Zvlášť když je člověk citlivý a empatický. Bylo moc milé Tě slyšet mluvit o tomto tématu a můžu říct, že mě to povzbudilo a chtěla bych Ti poděkovat. Holt na všem zlém musíme hledat to dobré, v čem nás to posílilo a posunulo dál. Budeme to brát jako životní výzvu:-).

    OdpovědětVymazat
  23. Jak to tak čtu, budu asi stopadesátá co to píše, ale moc děkuju za tohle video. Trpím úzkostnou - panickou poruchou už asi 6 let a vždycky jsem se za to hrozně styděla. Dneska už se umím přijmout taková jaká jsem a držím palce i všem ostatním, co mají stejný problém.

    OdpovědětVymazat
  24. Peto, diky za toto video, sama trpim depresivne-uzkostnou poruchu a prosla sem si nekolikrat i panickou atakou kdy se volala zachranka, ze mam infarkt a ona to byla psychika.Beru uz 3 roky antidepresiva, ktere funguji skvele a vubec se za to nestydim, hlavne, ze nemam ty priserny stavy.

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Peti, klobouk dolů, úžasné video :) Podle mě dokážeš vyzařovat pozitivitu i u témat, která pozitivitou neoplývají. Moc dobře se tě poslouchalo. Jinak s Tebou musím souhlasit v tom, že se v rodinách předávají bohužel právě tyto negativní myšlenkové programy, které má člověk potom v podvědomí a nese si je sebou životem, dokud se tomu nepostaví a tyto myšlenkové programy z podvědomí nesmaže. Nejhorší je, když chce člověk něco zkusit a rodina jej od toho odrazuje, straší - vnímám to jako manipulaci. I když to rodiče třeba i myslí v dobrém, přesto si vůbec nemyslím, že je pro člověka životní výhoda bát se, nic pro jistotu nezkusit a z nových věcí zažívat stres, zkrátka si celkově nevěřit. Osobně to vnímám tak, že každý člověk má v sobě obrovský vnitřní potenciál, duševní sílu a pokud toto člověk používá, věří si, pak se v životě dějí zázraky. Bohužel, tento potenciál dokáže rodina z nevědomosti potlačit. Kdysi jsem četla jednu větu "Máš strach? No a co? Strach nemusíš poslouchat!" Někdy se totiž opravdu necháme strachem ovládnout. A ty jsi Peti důkaz, že lze být pozitivně naladěným člověkem i když ne vždy pro to měl podmínky a byly doby, kdy mu bylo na nic. :) Podle mě jsi tímto videem pomohla spoustě lidí si uvědomit, že ve své situaci nejsou sami a že se nemusí za úzkosti a stres stydět. A že cesta vždy je. Jsi báječná :) Denisa :))

    OdpovědětVymazat
  26. http://zena.centrum.cz/deti/batolata-a-predskolaci/clanek.phtml?id=802629

    OdpovědětVymazat
  27. My tě máme také rádi! :) Krásné a pravdivé video, se vším s tebou souhlasím. Jsem poměrně úzkostlivá, nervní až cholerická a bojím se, že s tím nedokážu nic udělat. Na jednu stranu mi to vyhovuje, na tu druhou se někdy cítím k zbláznění..S rodiči jsem to měla podobně, ve všem mě hlídali, nechtěli mě nikam moc pouštět a báli se o mě a i když už mám svou rodinu, stále o sobě musím dávat vědět. Máme ovšem skvělý vztah. Až tedy na to, že se nedokážu za sebe pořádně rozhodnout, nechám se ovlivnit druhými a vyřízení čehokoliv mi dělá velký problém, takže poznamemaná jsem na celý život, i když výchovu mysleli dobře..Díky za video, jsi skvělá! :)

    OdpovědětVymazat
  28. Peti, ráda tě sleduji, ale upřímně nějak moc nerozumím tomu, proč zrovna v tohle pro tebe jistě bolestné období - také jsem ho před pár lety zažila, tak vím, jak zle mi bylo - povídáš o tom, jak ti bylo a jací byli rodiče doma.... nevím, asi zrovna teď tohle tvou mamku nemile zasáhne...
    Jen můj pohled, držím palce, ať vše zvládáš a máte se s Mírou hezky a dál se ti daří tahle práce, kterou dáváš radost mnoha holkám a dámám... Silva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Silvo, moc dekuji a preji i tobe jen to nejlepsi. Jen bych rada rekla, ze videem jsem rozhodne nechtela nikomu ublizit a ani to nejsou informace, ktere by mamka nevedela, cilem bylo treba pomoci nekomu, koho trapi stejne veci. A prave v tomto obdobi, ktere neni pro mne prijemne, je na takove tema podle mne idealni chvile se vypovidat. Nakonec si myslim, ze jsem nikoho neurazila ani se nikoho nedotkla, jen jsem uprimne hovorila o svych pocitech. A jak jsem rekla, ty muze mit kazdy jine.

      Vymazat
  29. Peti, velký obdiv za otevřenost a zpracování takto citlivého tématu, které určitě pomůže nejedné z nás :) Držím dál pěsti a pokračuj v tom co a jak děláš. Jsi skvělá :) Zuzka

    OdpovědětVymazat
  30. Ahoj Peťo,
    i já za tohle video děkuju a taky mi pomohlo, i když jiným způsobem než tak, že bych se v něm našla. Většinu života jsem právě na ony úzkosti spíše alergická a přišlo mi, že se za to lidi schovávají. Mojí snahou je ale nesoudit a neodsuzovat okolí, však každý máme něco. Vždycky jsem považovala všechny ty projevy, které jsou odborně označovány jako úzkosti nebo úzkostné poruchy za úplně obyčejnou slabost, nic jiného. Zkrátka menší schopnost vyrovnat se s běžnými věcmi, které život přináší a "ustát je". A říkala jsem si, ještě že někdo vymyslel úzkosti, aspoň se ti slaboši mají za co schovávat a čím si to psychologicky odůvodnit. No takhle už si to teď úplně nevykládám, respektuji, že každý jsme na něco docent a na něco blbec a hlavně se učím, že i slabost do života patří a když ji tam občas pustím, země se nepřestane otáčet. :-) Tvůj životní příběh v tomto ohledu je hodně podobný mému, včetně rodinných postojů. Také jsem se ve 21 odstěhovala, ale s tím rozdílem, že já musela studium VŠ přerušit, najít si práci a vlastní byt, protože kdyby mi někdo z rodiny poskytl místo k bydlení nebo financoval školu, nebylo by to podle mého osamostatnění. Jsem ve tvém věku a úplně jak u tebe, i já dávala mnohdy rodinné návštěvy s velkým vypětím :-) Jsem (a možná bohužel?) ale zvyklá a naučená vše kousnout a nehroutit se, ať se děje cokoliv, protože ten život se s námi vůbec babrat nemusí a často si říkám, že by se mnou ještě kdekdo rád měnil, že jsou sakra horší problémy. A když jsem tak koukala na tvoje video, přemítala jsem, jaký přístup je vlastně ten horší. Já bych si v životě žádnou úzkost nepřipustila, i když věci kolikrát byly a jsou k pos*ání, musím je ustát, zvládnout a poradit si s nimi a i když se mi to ZATÍM daří, také to má svou daň. Třeba že můj úžasný přítel slouží jako ventil a musí chudák nakonec kousnout mnohem víc než já... :-) Za to video moc díky, fandím ti. Je zajímavé sledovat, jak jsi díky blogování osobnostně vyrostla a moc ti to přeju. Videa ze začátku a videa současná jsou jako každá od jiné osoby. Na mě působíš o sto procent vyrovnaněji, sebevědoměji a optimističtěji, což je super! Ta drobná slečna, co něco tichounce švitořila ve tvých prvních videích je kdoví kde a já ti moc přeju, aby tě životní rovnováha provázela už napořád a abys vše zvládala a dařilo se ti! ;-) Terka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Terko, abych pravdu řekla, tak tě úplně chápu a rozumím tvému postoji. Každý máme tu hranici, co sneseme někde jinde a já ti přeji, aby jsi ji nikdy nepřekročila. Já byla dříve také až moc pohodová, nic moc mě nerozhodilo, ale vlastně si člověk jen lže do kapsy a přesně jak píšeš, pocity i slabosti do života patří a pokud je tam člověk nechce pouštět, dříve nebo později se to na něm podepíše fyzicky. Asi je těžké to pochopit, pokud sis neprošla třeba žádnou panickou atakou, protože věř tomu, že to vážně není tak, že by sis řekla, ted budu slabá a ty problémy si vyvolám :). Ono to bohužel přichází i samo od sebe a je skutečně nelehké s tím bojovat a určitě to neznamená, že ej člověk slaboch, jen už je na něj toho stresu moc ;). Moc děkuji za komentář tak trochu "z druhé" strany a přeji jen to nejlepší a moc mne těší poslední věta, i já to tak cítím a právě proto, že jsme na sobě začala pracovat a přestala se bát co tomu, co dělám řekne okolí nebo doma :).

      Vymazat
  31. Vše už bylo řečeno, tak se vyjádřím jen k sociálním sítím. Nedělám si iluze, že něčí svět je plný růží a rtěnek a není tam nic špatného, beru to spíš jako inspiraci. Nijak mě to nestresuje. Spíš se snažím naučit vidět to hezké, ne se soustředit neustále na špatné věci. Založila jsem si instagram s tím, že tam každý den vyfotím něco hezkého ze svého dne, to ale neznamená, že jsou všechny dny zalité sluncem. Stejně tak bych mohla fotit denně hnusné věci, ale co z toho? Koho by se bavilo na to koukat, koho by to inspirovalo k něčemu lepšímu?

    OdpovědětVymazat
  32. Peti, úžasné video!! Moc ti za něj děkuji, mám stejné stavy a spoustu věcí jsem si díky tvému videu uvědomila. Mám tě moc ráda a přeju ti jen samé hodné lidi kolem tebe!!!;-)

    OdpovědětVymazat
  33. Děkuji ti za tohle video :-) je fajn slyšet někoho kdo o tomhle problému dokáže mluvit.A hlavně tě obdivuju,že si to dokážeš přiznat a mluvit o tom i co se týká rodiny.Já to bohužel zatím nedokážu :-( všechno v sobě pořád dusím a snažím se to špatný překousnout.Antidepresiva mi pomáhají,bez nich bych asi byla troska.Snad v sobě taky časem najdu odvahu se tomu postavit.Měj se krásně a přeju ti aby ssis udržela ten krásnej úsměv co máš

    OdpovědětVymazat
  34. Péťo, díky moc za video. Koukám, že to mám dost podobně jako ty. Úzkosti, deprese...přiznala jsem si to až nedávno ve svých 25 letech. Před tím jsem si myslela, že jsem asi nějaká divná. Moje okolí o tom ani netuší, já se o tom moc nešířím. O to víc se bojím, že už jsem se dostala do té fáze, kdy jde o konstantní úzkost znemožňující plnohodnotný život, jak o tom mluvíš ve videu. Co se týče rodiny a toho pláče, to máme taky podobné...Myslím si, že už to asi bez odborné pomoci se mnou nepůjde. Ještě jednou díky za video, jsi strašně super! a přeju hodně úspěchů s blogem a s bojem s úzkostmi. Ahoj Lenka :* :)

    OdpovědětVymazat
  35. Moc pěkné a upřímné video, máte můj obdiv, že o tom dokážete otevřeně mluvit, i když to není vůbec snadné. Osobně mám zkušenost s úzkostmi i depresemi a bohužel se mi několikrát stalo, že se ode mě poněkud odvrátili i docela blízcí lidé. Také jsem se několikrát o sobě dozvěděla věci, že jsem se nestačila divit. Z mé zkušenosti to nemusí být vždy míněno ve zlém, že prostě došlo k nedorozumění a chybné interpretaci. Že často lidé neví, jak se k Vám mají chovat, protože třeba nejsou tolik emocionálně založení a podobnými problémy netrpí. Jak říkáte, každý vidí realitu jinak a některé věci i každý jinak chápe. A ti, kteří záměrně překrucují skutečnosti a pomlouvají, vůbec nestojí za to se kvůli nim stresovat. I když vím, že to není jednoduché, sama mám sklony si všechno dost brát a až postupem času jsem se částečně naučila se s tím umět vyrovnat, ale člověku to poměrně dost ulehčí.
    Přeji Vám jen to nejlepší a co nejvíce klidu a pohody :)
    P.S. Máte krásný svetřík.

    A.D.

    OdpovědětVymazat
  36. Krásné a upřímné video, mám Vás, Péťo, stále radši a radši. Vaše videa a články jsou obrovským relaxem, jste moc milá a taková "srdcová", řekla bych. Přeji Vám jen to nejlepší!

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář, dělají mi ohromnou radost :)! Komentáře jsou moderované tzn. objeví se až po schválení! Než něco napíšete, rozmyslete si, zda byste to chtěli číst vy a prosím, hlavně slušně. Děkuji všem za pochopení!